Nature's Prophet

Když Verodicia, bohyně lesů, zaplnila všechna zelená místa, vtiskla duši do semínek, nalákala klikatící se prameny vody z hlubin skal a slíbila, že rostliny dostanou veškerou pozornost slunce, uvědomila si, že se její čas naplnil a že stejně jako jeden z listů, které vyrostou ze zasetých zrn, padne, aniž by viděla plody své práce. Bolelo ji, že musí opustit svět, protože klíčky ještě nestihly prorazit skrze půdu a byly tak zranitelné vůči všem nebezpečenstvím. V tu chvíli ve vaku na zrna nalezla poslední semínko, na které při setí pozapomněla. K semínku promluvila jediné slovo a spolkla ho, zatímco klesala k zemi. Její tělo se během dlouhé zimy rozložilo a proměnilo se v humus, který na jaře semínka krmí. A v den jarní rovnodennosti, ještě než se zbytek lesa začal probouzet, ono poslední semínko náhle puklo. Vzešel z něj Nature's Prophet, obdařený nejen silou a moudrostí, ale i Verodiciinou mocí vidět, kde je nejvíce třeba bránit rostlinstvo a také ty, kdo mají to štěstí a mohou Verodicii považovat za svého přítele.