Invoker

V prvotní podobě, někteří by řekli nejmocnější, byla magie především uměním paměti. Nebylo zapotřebí žádných technologií, hůlek nebo jiných náležitostí, pouze mysli mága. Všechny ozdoby rituálů byly jen mnemotechnické pomůcky připomínající praktikantům mnohé podrobnosti konkrétních duševních vzorců odemykajících magickou moc. Největší mágové těch dnů tak byli ti obdaření nejlepší pamětí. I přesto bylo vyvolávání nadmíru složité a všichni mágové se museli specializovat. Nejzasvěcenější z nich mohli doufat, že se během života naučí tři, maximálně čtyři kouzla. Obyčejní mágové byli spokojeni, když znali dvě a nebylo neobvyklé, když vesničtí mágové uměli pouze jedno – a to se ještě, ve vzácných případech, kdy byli povoláni, museli poradit s knihou. Avšak mezi těmito dávnými praktikanty zářila jedna výjimka, génius nesmírného intelektu a podivuhodné paměti: Invoker Garral . Už jako mladý zvládal ne čtyři, ne pět a dokonce ne ani sedm kouzel. Okamžitě dokázal vyvolat deset kouzel. Mnoho dalších se naučil, ale shledal je zbytečnými, a jakmile je docvičil, vymazal je navždy z mysli, aby tak uvolnil místo pro další, více praktická kouzla. Jedno takové kouzlo bylo Sempiternal Cantrap – kouzlo dlouhověkosti tak silné, že ti, kdo jej použili v prvních dnech světa, jsou stále mezi námi (pokud nebyli rozdrceni na atomy). Většina z těchto takřka nesmrtelných žije poklidným životem a obává se přiznat své tajemství. Invoker však není z těch, co by skrývali své dary. Je prastarý, zvládá více než všichni ostatní a v jeho mysli je překvapivě stále místo pro nezvykle vysoké sebevědomí… a samozřejmě ta kouzla, kterými se bude bavit až do konce světa.