Přestože „evoluce“ mlhavých lesů z překrásných hvozdů na smrtící houštiny byla pomalý a kouzelníky rozdmýchaný proces, většina akademiků se shoduje, že skutečný začátek konce předznamenal až příchod netvora z jiné dimenze.

Tento netvor, kterému nyní říkáme Primal Beast, se zrodil osvobozen od všech pocitů s výjimkou hladu a bolesti, což z něj v průběhu věčnosti strávené na planetě nepředstavitelných hrůz učinilo vrcholového predátora. Když byl však vyhoštěn zoufalými uzurpátory, kterým se nepodařilo ho zkrotit, ocitl se Primal Beast v novém světě – ve světě, kde mohl na potravinovém řetězci postoupit z prostého lovce na invazivní vraždicí stroj, jemuž nikdo nezkříží cestu.

Po tisíciletí tak mlhavé lesy zastávaly roli nezpochybnitelného království ničivé bestie, a dokonce i tamní obávaní tvorové se měnili v chutný oběd. Vskutku, v revíru bestie nebylo rivalů, pouze otravného hmyzu – dokud jeden z „otravů“ nezakročil a netvor nebyl odporným trikem uvězněn v Gleipniru.

Zde by býval zůstal na věky věků, jenže to by se do chodu dějin nesměly připlést nepředvídatelné síly Instrumentu kontinua, díky nimž byl Primal Beast vypuštěn nejen z Gleipniru, ale také z Krypty kontinua, a vyvržen daleko od mlhavých lesů, příhodně o dost blíže obydleným oblastem. Jeho hlad je větší než kdy předtím a vidina krveprolití lákavější než cokoli jiného. Chabé ohně civilizace jen těžko zabrání dalšímu běsnění prvotní bestie...