V rodišti Pugny, poblíž průduchů z hlubin podsvětí, stával lámaistický klášter zasvěcený umění Zapomnění, které čerpá svou moc právě z energie podsvětí. Velmistr tohoto chrámu před lety zesnul a odebral se do Zapomnění, zanechávajíce akademii bez vůdce. Ihned po mistrově smrti proto regenti tohoto chrámu začali s věšteckými rituály, aby se dozvěděli, v co se jejich mistr reinkarnoval. Všechna znamení ukazovala, že se nachází v bezprostředním okolí. Ve stínu chrámu se rozprostíralo několik vesniček i s jejich sady a náměstími plnými smějících se dětí.

Pugna, starý pouze třináct měsíců, byl jedním z kandidátů, a tak byl s dalšími dvěma dětmi v předurčený den předveden do chrámu, kde je lámové posadili před hromadu opotřebovaných relikvií, ceněný majetek svého bývalého velmistra. Netrvalo dlouho a jeden z chlapců sáhl po porfýrové hůlce, jež tomuto lámovi patřila... a strčil si ji do nosu. Rozpustilá dívka si vylovila amulet, který také patřil lámovi, a v mžiku ho spolkla. Pugna na ně chladnokrevně pohlédl, pousmál se a obě děti sežehl smaragdovým plamenem, který je v mžiku proměnil v popel. Poté popadl hůlku a amulet a vykřikl: „Moje!“ Regenti vyhoupli rozradostněného Pugnu na svá ramena, zabalili ho do rouch svého velmistra a pospíchali s ním k trůnu dříve, než se změní jeho nálada. Do pěti let lehl popelem i chrám samotný, což Pugnu nesmírně potěšilo...