Vládci říše Cymurri si po staletí pořizovali své dvorní jasnovidce výhradně ze Slonovinového sirotčince skrytého hluboko v Hrozivých horách. Zálohu vždy složili při početí embrya a zbytek doplatili, když byl dospělý vytrénovaný prorok přiveden před Kamenného krále.

Veškeré jasnovidce rodily bledé jasnozřivé ženy – každý měl tedy fyzickou podobu zakotvenou ve světě, který sdílí s námi, zatímco jejich duše bloudily v nezměrných dálkách, kdesi za známým vesmírem a dimenzemi. Když se z těchto cest proroci vrátili, vyřkli, co viděli. Z těchto podivných vizí následně Rádci vyčetli budoucnost, diplomatické rady a vše, co Kamenný král potřeboval k vítězství ve válce nebo jiné při. Takto to probíhalo po mnoho generací a knihy se plnily jmény triumfálních králů a říší, které svými úspěšnými taženími získali. Avšak nic netrvá věčně a věci se změnily, když byl před posledního Kamenného krále předveden jasnovidec pojmenovaný Nerif.

Už od začátku byly Nerifovy předpovědi zvláštní, zdálo se totiž, že budoucnost nepředvídá, ale formuje. Z úst proroka se tak linula proroctví, o která se nikdo neprosil, a říše Cymurri si rychle vytvořila nové nepřátele. Rádci, kteří vytušili, že by mohli přijít o svou moc, svedli veškeré problémy říše na jasnovidce. Též požádali o jeho odstranění a chystali se kontaktovat sirotčinec, aby Nerifa nahradil někým lepším. Avšak tu jim Nerif vypověděl hrozivý sen o zničení Slonovinového sirotčince, který se do několika hodin vyplnil, když byl sirotčinec zasypán devastující lavinou. Rádci, obávající se, aby je nestihl stejný osud, se skryli ve svých komnatách a doufali ve zlepšení situace.

Kamenný král, velmi praktický člověk, si však uvědomil, že jasnovidce tak nadaného by mohl využít jako zbraň při svých dalších taženích. Degradoval proto své rádce a Nerifa postavil po svůj bok. Neznaje celou pravdu o Nerifově talentu, mu odvážně diktoval, co má vyslovit jako své další proroctví.

Zpočátku to králi vycházelo a holedbal se tím, že osvojením miláčka osudu se sám stal jeho pánem. A kdyby nebyl zaslepený svojí pýchou, vzal by Nerifova slova před útokem na říši Nespokojeného satrapy jako varování. Když totiž Nerifa nutil předpovědět další slavné vítězství, jasnovidec pouze zamumlal: „Možné je cokoliv.“ Víc z něj král nedostal. Avšak i tato slova mu stačila, protože důvěřoval své armádě a satrapa byl obklíčený a bez pořádné armády. Proto věštbu pochopil tak, že s dobrou taktikou se nemůže téměř nic stát.

Nyní už samozřejmě víme, že měl prorokova slova vzít víc doslovně. Protože to, co se následně stalo na bojišti u satrapova paláce, si nelze ani po řádném prostudování letopisů říší pásma If dost dobře představit. Podle všeho se totiž uprostřed krveprolití bitva rozdvojila. V každý klíčový moment bitvy se realita ohnula a roztříštila na kousky. Válečníci, kteří padli, se tak nacházeli zároveň na zemi a zároveň útočili. Jejich mysli se také roztříštily, takže vojáci byli zároveň mrtví a zároveň živí, zároveň existující a zároveň neexistující. Vítězství a porážku zažily obě armády najednou. Z vesmíru se stal zrcadlový sál, jehož zrcadla se nepřestávala tříštit.

Bezprostředním vlivem bylo zešílení všech účastníků bitvy. Mysl Kamenného krále, neschopná pochopit zároveň vítězství a porážku, se rozptýlila do změti šílenství. Satrapa však nedopadl o moc lépe. A spárované reality se nepřestávaly dělit, čímž vytvářely nekonečně mnoho dalších realit, kde postupně lidská populace šílenstvím ztratila schopnost se oblékat, rozmnožovat a následně i najíst.

Dlouho předtím, než začaly samotné dozvuky těchto realit, se však Rádci chopili Nerifa, svázali ho a poslali pryč z jejich vesmíru na dimenzionální bárce, doufaje, že skončí někde, kde nikomu neublíží. Bohužel pro ně bylo již pozdě. A možná je pozdě i pro nás...