Každý mág umí jedno nebo dvě kouzla. Několik mágů dokonce studuje tak dlouho, že se stanou kouzelníky. Nicméně jen ti nejnadanější se mohou honosit titulem Magus. A stejně jako v každé jiné skupině lidí, panuje i mezi kouzelníky určitá soutěživost.

Známého kouzelníka a učence velké magie Rubicka nikdy nenapadlo, že by se i on mohl stát Magusem. Pouze však do té doby, než se ho někdo po sedmé pokusil zabít. Když ledabyle z balkónu shazoval zbytek těla rádoby vraha, uvědomil si, jak ubohé jsou pokusy o jeho zabití. Dříve byl kouzlem letícím jeho směrem překvapený, nyní mu však všechno připadalo velice předvídatelné. Toužil po větší konkurenci. A proto se rozhodl udělat to, co musí udělat každý kouzelník, aby se dostal do vyššího řádu: oznámil, že zabije Maguse.

Rubick rychle zjistil, že když je v ohrožení jeden Magus, cítí se v ohrožení všichni, a tak se proti němu spojili. Kouzlo každého jeho protivníka bylo nezastavitelným proudem energie, každý útok byl smrtící. Zanedlouho se však stalo něco, co Rubickovi protivníky velmi nemile překvapilo: jejich kouzla se obracela proti nim samým. Uprostřed víru magie stál Rubick, usmíval se a podvědomě se učil kouzla, která na něj letěla. Ta pak kopíroval a posílal zpět na své nepřátele. Tím v řadách proti němu spiknutých nepřátel vyvolal chaos. Brzy se začali obviňovat navzájem a nakonec začali bojovat i mezi sebou, aniž by zjistili, kdo proti nim kouzla skutečně sesílal.

Když se bitva nachýlila ke konci, zůstaly na bojišti ležet ohořelé, zmrzlé, promočené, pořezané a probodnuté mrtvoly. Většina z nich zemřela rukou svého bývalého spojence. Rubick unaveně, ale vítězoslavně pohlížel na bojiště. Když přeživším přednesl svůj návrh na převzetí Skryté rady, nikdo neměl sílu postavit se mu, a jedenáct nehmotných mudrců se nakonec shodlo učinit Rubicka Velkým Magusem.