Rigwarl, který se nikdy neotočil zády k boji, je známý pro své rvačky s největšími a nejzlejšími samozvanými bojovníky, kteří se mu dostali pod ruku. Opilým davem byl kdysi pokřtěn na Bristlebacka a od té doby prošel snad každým ringem v každé hospodě mezi Slomem a Elze, až si jednou jeho talentu povšiml barman, který sháněl vyhazovače. A tak byl za pár tupláků Bristleback najat na vybírání dluhů, udržování pořádku a občasné zlomení jedné nebo dvou nohou (nebo pěti, to v případě jednoho nešťastného pavoukoše).

Po noci plné veselí, kdy bylo na zdraví ublíženo jak nejednomu nespořádanému štamgastovi, tak jeho játrům, však Bristleback konečně nalezl soupeře sobě rovného. Začalo to prý tím, že Bristleback ze sebe opile vypravil: „Vaše kly mě uráží, pane,“ a svou ne zrovna promyšlenou větu směřoval na obzvláště velkého návštěvníka ze severských plání, od kterého měl vybrat dluh. Následovala rvačka století. Přidal se další tucet rváčů. Ani jedna židle nezůstala netknutá a na konci došlo k nemožnému: dluh zůstal nezaplacen. Během následujících týdnů si Bristleback vyléčil svá zranění a jeho ostny narostly zpět, ovšem vymahačova čest je ošemetná věc. Rozhodl se zaplatit dluh ze svého a vydal se na sever za pomstou. A také udělal něco, na co do té doby nikdy ani nepomyslel: začal trénovat, a při tom učinil překvapivý objev. Když si protahoval své ostny, celou jeho tvář zaplnil zlomyslný úsměv. Otočit se k někomu zády by přeci jen nemuselo být na škodu...