Stejně jako jiní velcí básníci by chtěla i Auroth strávit co nejvíce času psaním. Avšak život Winter Wyvern je plný starostí. Eposy praještěrů mají dlouhou a rozmanitou historii, nicméně mnozí se obávají, že zbývající dračí učenci nejsou tak plodní jako jejich předkové, a své obavy dokazují na faktu, že od poslední zlaté éry přibylo do sbírek eposů jen málo řádků. Auroth je naštěstí jiná a její slova to potvrzují: „Zapomínáme, že v životě nejde jen o vítězství a nadvládu nad našimi nepřáteli. Svůj život bychom měli zasvětit i umění a tvorbě.“ Ona sama se tak vydává na expedice a vrací se s knihami, ze kterých může čerpat inspiraci. Bohužel všechny tyto výpravy ji neustále vyrušují od samotného psaní, což na sobě Auroth také pociťuje. A ačkoliv si je vědoma toho, že by měla trávit dny ve své sluji a obohacovat sbírky svojí tvorbou, místo toho se účastní obřích bitev proti mocným nepřátelům. Dobývá hrady, vykrádá starověké knihovny... což jí sice přináší slávu, pro ni je to ovšem pouze vedlejší efekt jejích výprav. Co naplat, že její schopnosti a síla na bojišti jsou vskutku legendární, když její knihy mezitím sbírají na své stránky místo písmen pouze prach. A tak zatímco by Auroth chtěla o hrdinských bitvách pouze psát, pomalu ale jistě se stává spíše jejich účastníkem.