Říká se, že cesta kentaura je dlážděná mrtvolami padlých. Pro kentaura nazývaného Warrunner to byla vskutku dlouhá cesta. Nezasvěcení si občas čtyřnohý klan Druudů pletou s obyčejnými, brutálními stvořeními. Jejich jazyk totiž nemá psanou formu, jejich kultura nemá tradiční piktogramy, strukturovanou hudbu či zformovanou víru. Pro kentaury je boj dokonalou artikulací myšlenky, nejvyšším vyjádřením sebe sama. Pokud je tedy zabíjení mezi kentaury uměním, je Bradwarden, zvaný Warrunner, jejich největším umělcem. Do své dominantní podoby vyrostl na půdě Omexe, starověké arény, kde se po tisíciletí scházely klany kentaurů při provádění svých gladiátorských rituálů. Jak sílil a jeho sláva rostla, přicházeli se na mocného kentaura dívat i cestovatelé z dalekých krajin. Přišli, aby viděli bojovníka, který do arény vstoupí jako první a odejde jako poslední, umělce, který z každého seknutí zkrvavenou čepelí složí mistrovské dílo, dílo krve rozstříknuté v komplexních vzorech po vybledlých píscích arény smrti.

Jeho nezastavitelná jízda za sebou nechávala postupně všechny bojovníky, a to až do té chvíle, kdy dav propukl v největší jásot a Warrunner zjistil, že zůstal sám, neporažený šampión svého druhu. Za jeho činy mu byl kolem širokého pasu omotán pás Omexe, avšak smrtící umělec si při svém triumfu uvědomil pouze prázdnotu. Co má bojovník dělat bez výzvy? A tak se ještě ten den mocný kentaur vydal hledat nový cíl. Pro svůj lid je Warrunner nejlepším bojovníkem, který kdy vstoupil na písek arény. Ale to mu nestačí a nyní chce dokázat, že je nejlepším bojovníkem, jaký kdy žil.